Historie

Každá z původně samostatných obcí - Slavičín i Hrádek na Vlárské dráze - měla svůj pivovar. Ani jeden z pivovarů se však nedochoval. Výroba v pivovaru ve Slavičíně zanikla v roce 1908 a po čase byla jeho budova stržena, aby uvolnila místo nové výstavbě. Pivovar v Hrádku na Vlárské dráze ukončil výrobu v roce 1874 a obec na jeho základech vybudovala školu.

Z historického hlediska je tedy znovuobnovení výroby piva ve Slavičíně navázáním na tradiční výrobu, která zde měla své místo.

Pivovar Slavičín

Počátky pivovaru jsou pravděpodobně spojené s dobou vybudování zdejších rybníků na „Podhájí“, o kterých je nejstarší písemná zmínka již z roku 1493. O deset let později, v r. 1503, se objevuje zmínka o pivovaru v Mladoticích.

Mladotický pivovar se nacházel v místě nynější restaurace „U Talafy“. Tomu nasvědčuje i velmi starý název „na Pinduli“, jímž byly označovány staré krčmy s výrobou vlastního piva. Jelikož však osada Mladotice již tehdy přímo sousedila se Slavičínem, je i možné, že se zpráva o pivovaru v Mladoticích ve skutečnosti týkala pivovaru slavičínského.

Od původního majitele - olomouckého biskupa - následně v roce 1590 koupila do svého držení léno Slavičín (s tvrzí, pivovarem, mýtem, mlýnem, dvorem, kostelem a vesnicí Lipovů) maďarská šlechtična Kateřina z Vincentu.

Další zmínka o pivovaru pochází z let 1745-1747, kdy se ve Slavičínském pivovaru se uvařilo ročně 324 věder piva (vědro má objem 53,5 litru). V bezprostřední blízkosti pivovaru býval rybníček o ploše asi 800 – 900 m2. Sem byla strouhou přiváděna voda z Lipovského potoka, která sloužila k mytí dřevěných sudů a v zimě k získávání ledu, velmi potřebného k chlazení piva v létě.
 
V roce 1878 koupili Slavičínský pivovar - ke kterému náleželo také dost polí - manželé Bernard a Rozálie Müllerovi. Ti měli početnou rodinu, šest synů a dvě dcery, a chovali osm kusů hovězího dobytka a pár koní, s kterými rozváželi pivo po okolí.

Dne 13. října roku 1886 pivovar vyhořel a jeho následná oprava byla velmi nákladná. Majitelé manželé Müllerovi se proto velmi zadlužili a roku 1897 pivovar prodali Františku Strnadovi. Ten v roce 1908 pivovar prodal Františku Janáčkovi z Uherského Brodu.

Nový majitel zde zřídil sklad a stáčírnu uherskobrodského piva. Správcem skladu zůstal tehdejší strnadův vyučenec František Staněk, po jeho smrti správcovství převzala jeho manželka s dcerou, provdanou Frajtovou. Tento stav trval až do roku 1953. Poslední tečkou za staletou historií slavičínského pivovaru bylo, když dlouholetý rozvážeč, pan Karel David, odvedl v březnu 1953 poslední pár statných koní i s vozem do Uherského Brodu.

Dnes na místě pivovaru stojí radnice města Slavičín a parkoviště.

Podle dochovaného vyprávění pamětníků bývaly chmelnice v Malém poli, Drahanci a pod Obruby. Pivo z pivovaru pak rozváželi povozem kočí Josef Nešpold a František Parýzek - pivo vozili po okolních hospodách, ale i do vzdálených Uher.

zdroj - vyprávění pamětníků Josefa Studénky, Josefa Ščuglíka a Viktora Švihálka

Pivovar Hrádek na Vlárské dráze

Pivovar stával v dříve samostatné obci Hrádek, která je dnes místní částí Slavičína. Poprvé je zmiňován roku 1653, kdy se zde vařilo cca 200 věder piva ročně (vědro má objem 53,5 litru).

Z pozdější historie víme, že na místě, kde stojí budova obecné školy v Hrádku, vystavěl Vincenc Patera v roce 1821 pivovar. Svědčí o tom německý nápis, vtesaný do kamene nad hlavním vchodem, ovšem nyní skrytý pod omítkou. Z původního pivovaru pocházejí ještě zdi školní budovy v přízemí.

V roce 1843 měl pivovar tři tovaryše a ti vařili 280 věder piva. Pivovar byl zřízen v malých prostorech s primitivním zařízením, nemohl proto konkurovat větším podnikům a proto se v něm záhy přestalo pivo vařit a pivovar v roce 1874 zanikl. O rok později byl odkoupen obcí Hrádeckou za 3000,- zlatých od tehdejšího majitele J. Schůna a byla zde vybudována škola.

Z té doby pochází i popis pivovaru - hlavní vchod do pivovaru byl nízký, dveře primitivní, v síni dlažba z velkých nepravidelných plochých kamenů, okna nízká a se sešlými rámy. V přízemí byla po horní straně varna a šupárna, kam zavíraly zadržené tuláky, a kde přespávali hnanci putující postrkem. Nad venkovními dveřmi nebyl světlík, proto byla při zavřených dveřích v síni tma a při otevřených velký průvan. Tento nedostatek byl odstraněn až s novými dveřmi.

Do prvního poschodí vedly dřevěné schody, pod nimiž byla umístěna chlebová pec, od níž jednou schody vzplály, načež byla pec odstraněna a postavena do komory za kuchyní v prvním patře.

zdroj - Pamětní kniha obce Hrádku